...

2007 / empty year

živá partitura v pardubicích

co je vůbec živá partitura? uvědomil jsem si, že jsem tuhle (ještě stále docela) novou instalaci příliš neosvětlil. naštěstí to mezi tim udělal někdo za mně, takže pokud to někoho zajímá, může si přečíst scany dvou článků, které jsou v archivu na muteme. a to sice tady a tady.

1. listopadu jsme se spolu s tomášem a všemi dalšími objevili v pardubicích, abychom vůbec poprvé od premiéry zkusili tuhle instalaci ukázat taky někde jinde. bylo to ojedinělý i z mnoha jiných důvodů, např. proto, že živá partitura je vlastně první instalace, která se podařila udělat tak, aby byla mobilní. všechny předchozí práce byli vždycky natolik složitý, že jsem je odprezentoval jednou (z technických, finančních důvodů) a pak se to všechno rozpadlo a zbyla mi (v lepším případě) jen nějaká ta dokumentace. pardubice byly prostě v něčem specielní!

od začátku se mi trochu lepila smůla na paty. týden před plánovaným odjezdem jsem dostal chřipku, což dost zkomplikovalo přípravu. když jsme přijeli do pardubic, zjistil jsem, že jsem si zapoměl baťoh se všema svejma osobníma věcma. rozbil se počítač, na kterym běžel motion tracking, a díky některým dalším technickým problémům se příprava dosti natahovala. pozitivum, které to vyrovnávalo byly lidi, kteří mně obklopovali, především tomáš, všichni z divadla kuba z alfreda i muzikanti. zjistil jsem, že se z nás stává docela partička, ikdyž příležitost se nějak vidět je obyčejně jen při nějaký akci... těsně před koncertem, už jsem měl pocit, že jsme vyladili 99 much, které se objevili, ale bohužel ta stá nám unikla. nezkontrolovali jsme novej černej sprej. ikdyž to byl mat, lesknul se jak ďas, lesky způsobovali odrážení světla, což rozhodilo color tracking, a následkem byla dost prudící nestabilita. musím říct, že po koncertě jsem z toho byl dost smutnej. podle reakcí lidí, a i s odstupem (když jsem poslouchla záznam) se ukázalo, že to asi nebylo tak hrozný jak jsem to prožíval při představení. je skvělý že v živý partituře skutečný obsah vytvářej lidi. na tomhle představení jsme se snažili posunout celou performance do více originálnější, experimentálnější roviny. kluci začali vymýšlet daleko zajímavější a originálnější věci. rozhozená instalace si začala žít svým vlastním životem (a to jako dost) což nutilo hrát muzikanty jinak. rozpraskaný samply byly občas i docela inspirativní.

tak či onak to ale byl zážitek. živá partitura je určitě projekt, který nesmí vyšumět. její cesty jsou nevyspitatelné. je možný jí používat čistě jako instrument pro živou improvizaci, je možný na ní postavit komplexní představení.... a o tom jak dál teď právě taky přemýšlíme.

hudba - floex

práce na floexí hudbě, to je vždycky maximální ponor - a nebo to možná jenom moc prožívám .o) každopádně je to pro mně něco podobného, jako když vašulka říkal, že většina jeho prací jsou náčrty, a potom že jen pár prací jež jsou jako že masterpiecy! takže floexí hudba by měly být jako ty "masterpiecy" .o) člověk se musí proskládat odpadem, k tomu, co má pocit, že je opravdu on, a nebo kde sám sebe překvapí. a o to se teď právě snažím. vím, že to je běh na delší trať a že musím být trpělivý!

mám pocit, že pracovní postupy se hodně liší od toho, jak jsem dělal hudbu např. v době pocustone. představa o hudbě jakou chci dělat se mění, ikdyž jádro zůstává. pracuju daleko méně lineárně. mít víc otevřených projektů a přidat další článek, když má člověk pocit, že už má co říct. má to jednu nevýhodu, že člověk třeba má spoustu rozdělanejch skladeb, a žádnou hotovou. né že bych se tim vyhnul výtuhům, tima se stejně musím prokousat. taky svůj čas rozkládám víc mezi skládání a programování v max/msp. tady je eště hrozně moc práce, ale má to kumulativní efekt, už teď se mi to mnohokrát vrátilo, a do budoucna se rýsujou hodně zajímavý patche, který jsou pro hudbu velkým přínosem. max je taky velkým přínosem v tom, aby věci vznikali víc v improvizaci a v živelnosti a méně chirurgicky.

nová deska nebude asi určitě tak přímočará, na druhé straně to nebude radikálně experimentální záležitost. aleš to shrnul pod jednoduché označení - typ hudebníka "most". uvědomuju si že je to pravda a že se snažím být nejen mostem mezi exterémní esperimenátlní elektronikou a mainstreamovou elektronikou, ale třeba i mostem mezi současným vizuálním a hudebním světem. není to pro mně nějaké hledání kompromisu, ale prostě mám pocit že to jsem já, že např. určité hodnoty jsou pro mně (prozatím) neopustitelné. do značné míry je to pro mně (v hudbě) hledání rovnováhy mezi mírou abstrakce a konkrétnosti (melodičnosti). na důležitost "hudebníka mosta" mám i určitý obecný výklad. jeho důležitost vidím v částečné snaze stmelit kulturu, která je zcela rozbitá do fragmentů specializovaných "oborů".

/

photo by mark directed by niki

no jo, končí prázdniny a řek bych že s nima i jedno období mého života. dokončil jsem AVU, čímž jsem doufám jednou provždy skončil se studiema. teď už se chci naučit akorát na piáno a maďarsky. pokus o "vyčištění" (1.5 měsíců na horách) bude tento týden zakončen cestou k moři (znovu po 22 letech ?). a pak už na mně čekají nové projekty: právě jsem dostříhal a poslal dokumentaci živé partitury na transmediále, na podzim proběhnou nějaké představení po čechách (potvrzené je divadlo 29 v pardubicích). ale zásadní věcí je práce na novém floexím materiálu, snad to konečně vyjde!

no jo, holidays are finnished and also certain period of my life. i finnished my school (academy of visual arts in prague), hopefully finnishing studying at all. now i want to only study two more things: piano and hungarian language. trial for claryfication (one and half month in moutnatins) will be completed with week by the sea. after i am going to jump on new things. i have just finnished cutting documentary of our project "live score" for transmediale festival, in autumn they are also going to be some shows around czech republic. however the main thing for me is work on the new floex material, hope it will be finally successful!

živá partitura - dík

photo by katka

jelikož jsem téměř tradičně neměl možnost dostat se ke svému blogu při intenzivních přípravách nového projektu "živá partitura", snažím se tak učinit alespoň v náznaku zpětně.

práce na partituře byla pro mně výjímečná, snad vůbec nejvíc vzrušující ze všeho o co jsem se doposud v nových médiích pokusil. vděčím za to především spolupráci s tomášem vaňkem. jiskření, které mezi náma každým dnem při přípravách projektu probíhalo, dopomohlo dostat tuto práci do zcela nové dimenze. taky bych chtěl moc poděkovat všem, kteří se na nás přišli do alfreda podívat. byly jsem moc rádi, že jsme měli pro koho hrát.

partitura 1

tenhle cár papíru není vůbec obyčejný, stojí za ním úsilí posledních pár měsíců a téměř detektivní příběh. brzo doufám poodhalím víc .o)

this peace of paper is very special, there is almost detective story behind. soon i hope i am able to say more.

malich / turbulence

recently i have cooperated a lot .o) i´ve had oportunity to work on another installation of federico díaz in the project of curator jiri sevcik and his team... federico (concept), murphy (3D visualisation) and me (soundtrack) reinterpret two of the karel malich´s wire models into kind of virtual cosmic 3D space. installation is based on the visualisation of the energetic flow, which could be called as the heart of the malich´s work. viewer can step and feel to be inside of the artist´s world of cosmic perception.

for this installation i have made my own "inner concept" which i would like to describe here a bit. for the whole work you could maybe check vvp.avu website.

all the work is made of sounds of two kinds - noise (defining the space) and tone (which describes object´s movement inside of the space). randomness in art - it is kind of my favourite theme. there is not surprise that the noise as the sound analogy to randomness is the one of the building blocks in this work. sykora, the czech painter and the pioneer of the algoritmic art, says something like that his work is about "manipulation of the randomness into the system". that´s the thought which influenced me a lot. i understand to the white noise (full spectrum freq. noise) as this kind of "free randomness", the infiniteness. the intervention (in this case by spectral filtering) causes creation of the concrete and finite "sound reality" (as the analogy to the visual reality). it is not already the infiniteness, but "infiniteness put into the system". tone should be viewed as the other side of this construct as the description of the energetical flow of the objects inside of the space. it is the conclussion of the simple thinking about "description of the fast movement" which can´t be perceived without tone aspect in the sound (doppler effect manifests itself as change of the tone´s pitch). finally the object weight is expressed by the appropriate "weight" (pitch) of the tone.

anyway i would say that the whole work is more imaginative than just philosophic-mathematical construct. in the end it is the reinterpretation not only in the visual part but also in the auditive one. it is also very much play with the purelly sound aspects, like eg. work with the space (the object in the large complex should savour as kind of very majestic and heavy objects, in the details on the other hand they are rather almost funny and very clear).

all of this and more you can see just now, in the museum kampa - prague.

v posledni době nějak hodně spolupracuju .o) a tak jsem měl možnost se podílet i na nové praci federica diaze ve výstavním projektu jiřího ševčíka a jeho "týmu". federico díaz (koncept) a martin lyčko (3D vizualizace) reinterpretují dva z drátěných modelů karla malicha ve virtálním jakoby kosmickém trojrozměrném prostředí. "instalace sleduje latentní pohyb objektů a vizualizuje energetický tok, který je jejich podstatou. divák má možnost vstoupit do pulzujícího a vibrujícího prostředí, které je technologicky generovanou analogií malichova vidění a vnímání prostoru."(z popisu projektu na vvp.avu). pro tuto instalaci jsem vytvoříl zvukovou stopu, která má svůj vlastní vnitřní koncept, který bych zde rád zmínil.

celá práce je konstruována zvuky ze dvou skupin - z šumu, který definuje prostor a tónu, který popisuje pohyb objektu v něm. náhodnost v umění je téma, kterým se dlouhodobně zabývám, a proto není překvapením, že právě šum, jako zvuková analogie náhodnosti je pro mně velice zajímavý fenomén a byl hodně důležitým stavebním prvkem právě v této práci. sýkora o svých algoritmyckých obrazech říka něco v tom smyslu, že je to náhoda usměrňovaná do systému. to je myšlenka, která mně hodně ovlivnila. čistý plnofrekvenční bílí zvukový šum chápu jako takovo neusměrněnou náhodnost - nezměrnou nekončnost. zásahem do ní, v tomto případě spektrálním filtrováním, jsem začal vytvářet jakousi konečnou zvukovou realitu (jako analogii té vizuální). už to není nekonečnost, ale usměrňovaná nekonečnost, a to dosleva, šum protéka spektrálním filtrem jak krz cedník .o) tón jako opačný pól této metaforicko-zvukové konstrukce, jako popis energetického toku, pohybu v něm, jsem zvolil z jednoduché úvahy založené na dopplerově efektu, který není čitelný bez přítomnosti tónovosti ve zvuku (dopplerův efekt se projevuje změnou výšky tónu při rychlé přibližování a oddalování objektu od ucha posluchače). zároveň objemy "čar" (pohybů toků) jsou přiřazovány objemům zvuků.

celá práce, ikdyž sleduje tuto konstrukci, je ale nakonec spíš imaginativní než čistě filosoficko-matematická. je to nakonec stejně interpretace ve zvuku jako v obraze a je to i hra s čistě zvukařskými záležitostmi, jako např. s prostorovými efekty - objekty ve velkých celcích působí mohutně až majestátně, a ve velkých detailech téměr legračně (až tak jakoby zemanovsky).

tak či onak mám pocit že jsem se díky těmto úvahám dostal do docela nového a pro mně zajímavého světa. jak to všechno dopadlo se právě v těchto dnech můžete zajít podívat do muzea kampa na malé straně kde výstava turbulence probíhá.

les

t: as for the forest, i don´t use to go there to see animals as you, but to make photos of spaces and situations. it is very interesting for me and i like it for more reasons. i have one very favourite forest in the mountains (krkonose), where i use to go all the time around. it seems to me interesting how some kind of "mental map" is being created out of those spaces which have been photographed.

p: i think that most of those people who look on the world trough the camera don´t create any mental map in their head. to be exact, they let it make the technic for their self. camera can look! when i go somewhere, i go and i make pictures. i have the pictures, but i don´t remember anything. because camera remembers it. that the reason why i don´t make so many photos, to be able to remember things.

t: in a way that is the reason how i found it: i had to make the similar photos for the three times. for the first time i put the film into camera in a bad way, so i had to go there again and remember where i made pictures. for the second time i tear across the film and for the third time i was finally successfull.

t: co se tyce lesa, ja tam nechodim za zveri jako ty. ale fotim mista a situace. ale je to pro mne zajimavy a bavi mne to z vice duvodu. mam takovej jeden oblibenej ne prilis velkej les v krkonosich, kam chodim porad dokola. prijde mi zajimavy jak mi v hlave vznika jakasi mentalni mapa, z tech mist, ktery uz jsem vyfotil. jelikoz si je tou fotkou jakoby zapamatuju a zafixuju.

p: vetsina lidi, kdyz se na svet diva pres hledacek, zadnou mentalni mapu nevytvari - presneji receno - deleguji vnimani sveta technice. fotak se diva za ne. ja mam taky tuhle zkusenost - kdyz nekam jedu a fotim, mam sice fotky, ale skoro nic si nepamatuju. pamatuje si to fotak. proto taky skoro nic nefotim, ale zato si to pamatuju :)

t: takhle nejak jsem na to presne prisel. podarilo se mi totiz fotit ty samy fotky na trikrat, poprve protoze jsem spatne zalozil film a po druhe protoze se mi pretrhl pri pretaceni. tim ze jsem ty fotky vlastne dvakrat nafotil "naprazdno", jsem byl nucenej si pamatovat ty mista kde jsem ty fotky udelal, kupodivu jsem ale nasel skoro vsechny.

october news

i have some recent news. i started cooperation with the czech state radio station "vlatava", i am making there dramaturgy for the shows of jarka haladová and toast, what more i am going to have there my own musical show every month. i hope we will together bring something which is not possible to hear somewhere else so easily. / and my musical cooperation on the samorost II game brought some new first fruit, the game is presented on the exhibition "imprese" in the prague gallery rudolfinum. after the vernisage i met one interesting girl, she is the co-owner of one small prague based fashion studio called leeda, they make very nice things. i really apreciate people like this who didn´t hesitate to go in this kind of the direction in the time of the seducing power of ikea and h&m. / and on 19th i will be presenting documentary movie about erkki kurenniemimi in the cinema "světozor", very interesting finland artist who have been already in 60s experimenting with the musical interactive instruments. i am already currios what i will say there .o) / otherwise i have been working a lot recently, but i hope it will bring me freedom to focus on my own things now for a while again. this year will be tough, i will be working on my diploma work on academy of visual arts where i study, i must make state exam from art also. and beside this i have some secret creative plan which is very important for me... / and i started to write this blog also in czech!

měl bych tu pár novinek! začal jsem spolupracovat s českým rozhlasem, konkrétně s pořadem čajovna, dělám tam hudební dramaturgii do reportáží jarky haladové a toasta a navíc tam mám i svůj vlastní 45minutový hudební blok, každý třetí čtvrtek v měsíci od 7mi hodin! moc mne to baví a věřím, že společně posluchačům přineseme něco, co by někde jinde třeba slyšet nemohli. / moje hudební spolupráce s jakubem a spol. na hře samorost nese už první ovoce. hra byla uvedena na výstavě "imprese" v pražském rudolfinu. po vernisáži jsem potkal jednu zajímavou slečnu která je spoluvlastníkem malého návrhářského studia leeda, dělají moc pěkný věci. moc si vážím lidí, kteří se odváží k takové cestě, v době kdy mámení ikei a h&m číhá za každým rohem. / a 19ctýho budu v kině "světozor" uvádět jeden hrozně zajímavý film o finskym umělci Erkki Kurenniemimiovi, který už v 60.letech experimentoval s elektronickými interaktivními hudebními instrumenty. už teď jsem moc zvědavý co tam budu vyprávět .o))) / jinak jsem ale většinu času trávil prací, od rána do noci. a to mi teď doufám zase na čas umožní mít svobodu se věnovat víc mým vlastním projektům. tento školní rok bude tvrdý .o) zkrátil jsem si ročník a tak budu dělat diplomku na avu a státní zkošku z umění a do toho pracuji na jednom tajném kreativním projektu, který je pro mně moc důležitý...(!)/ a začal jsem psát i česky, což bude při nejmenším znamenat víc pravopisných chyb!

folk festival

recently i visited hungarian festival of crafts and arts.

if somebody would tell me some time ago i´d be on some place like this i don´t think i would believe, but i must say it was very interesting experience for me.

what paid my attention mostly were (except of these bags) of course musical instruments.

we spent some time by one guy, husband of the niki´s friend who makes citeras and also the hit gardons. if you come to hungary and are you interested to buy citera, definatelly get one from the gáts tibor.

the philosophy of the citar is quite close to the indian citar, there is one basic drone - chord, and melodical part, with the chromatic tunning.

as for the hit-gardon. "the hit-gardon is a ver special and unique hungarian folk instrument. it is used by a small ethnic group in the eastern charpathians - transylvania. its form is similar to the violoncello. the instrument is carved out of a solid piece of wood. all the strings are tuned to only one note, generally the d note. the hit-gardon is played by hittinig the strings with a wooden stick held in the right hand. alternately, the thing side string is "plucked" with the left hand. the side string is sounded as it slaps against the fingerboard. in a two-piece group, the hit-gardon accompanies the lead violin with a certain drum-like rhytmic beat..."

cimbalom

i have new instrument!!! niki´s father bought it some longer time ago in vienna. he (cimbalom) was sleeping in the dark corner unregreted for some time, oh pooor, but now i think some new period is coming. the instrument itself is very beatifull with delicate sound. now i am solving only two minor problems. 1) it needs to be tuned 2) i don´t have sticks. if anybody could give some hint how to get (make) sticks for the cimbalom i would be really thankfull...

samorost II and the dvoraks team

in these days i am working on the music for the new samorost II game. samorost is absolutelly beatifull and visually one of the most original games i have ever seen. and the new part will be even more imaginative and more stunning as far as i know. it is made by one guy from brno - jakub dvorsky (amanita design) and some of his fellows. there is one funny thing around this game connected with my name. one guy called same as me "tomas dvorak" worked on the first part of the game as the sound designer. lots of people thought it is me. so i think it was very cute idea from jakub that he offered me to cooperate on the new part of the game to negate all the doubts .) Now there are two different tomas dvoraks but both keen into audio things - one is the musician and second the sound guy!

of course i can´t show so much from the game, as it is in the developement stage. i can´t say anything more that if you saw the firs samorost this part is even more amazing. anyway soon the first part will be finnished and it will be shown in some exhibition places. for this moment i put small preview on the e-mental website.

sakura on ae

today i received sms from federico - sakura will be presented on the ars electronica festival! i must say i am happy for this and i really wish this to him as he and his team put big effort into this work.

sakura corp., politicians and tango

for the last about week i have been working on the new installation of the federico díaz "sakura" which main theme could be define as lost of the emotions and freedom in the world of the technology and globalisation. the installation is presented on the exhibition of the technological art of the czech and argentinian artists - called com-bi-nation. it reminds me the paris exhibition in museum electra which i participated 3 years ago on, mainly for the same artists presented (pesanek, sykora, malina, kinoautomat etc). my concerning in the cooperation on the federico´s installation was of course sound design and music. the work it self was very interesting and exciting for me. i made some experimental sound material based on the improvisation with my max msp patches and another part of the cooperation was work on small musical composition.

for me every cooperation where music plays some functional role (music for the movie, interactive instalation etc.) is interesting in the point that i am able to leave my musical schemes which i would normally not be able to leave for the purpose of the work. this experience can be very interesting and good for my own work and thinking - it can melt some bariers. so it was in this case where i tried to make some composition which will tend to be nonmelodical, nonharmonical as much as possible and also which would infirming the looping and measurement rules of the music.

you can listen to the short excerpt here.

another experience which was not already so positive for me was the meeting with the mechanisms around art world. it seemed to me this vernisage was just about money and politics only. i also plaid on the vernisage of the exhibition. my musical set i was trying to build was based on some metaphore of the history and contemporary - from the roots to the electronic music. so i started to play some old record of tango from federico, trough the clarinet song from my album, to the 60´s minimalists like steve reich and szemző, and from this to the nowadays personalities of the sound art like carsten nicolai, agf... but when i was playing my set some important diplomat who put some big money into this exhibition started to telling me what i should play there (please more tango!). it made me sad and upset, he enjoyed his power or something, he didn´t get the point that i am not some kind of jukebox there. anyway on the other hand several people of different ages came and they really liked what i played there (i liked especially some very old man who was asking me on steve reich / music for the wooden pieces - it made some very interesting effect in this space)